nečo vyrobci miču

Podle odhadů jen v indickém městě Jalandhar, odkud agentura AP přinesla před startem mistrovství světa fotoreportáž, dokazující nuzné podmínky pracujících, šije míče na deset tisíc dětí. A podobné je to i v Pákistánu či v Číně, jež vedle Indie patří k největším dodavatelům míčů, a to i pro dva největší výrobce sportovního zboží, Adidas a Nike.
Indický pracovník balí do krabic fotbalové míče.Ind šije fotbalové míče.
Firmy přitom před 13 lety podepsaly dohodu, ve které slíbily zlepšení pracovních podmínek a odmítly práci dětí.Jenže čerstvý průzkum Mezinárodního fondu na ochranu práv pracujících (ILRF) v pákistánském Sialkotu uvádí: "Z 218 šičů balonů víc než polovina řekla, že bere méně, než je minimální mzda v Pákistánu, což je 70 dolarů (1 470 korun)," píše ILRF.Právě v Sialkotu šije Adidas repliky míčů Jabulani, ty originální vyrábí v Číně. I tam však panují obdobné podmínky."Průměrný plat našich zaměstnanců v Sialkotu je 7 500 rupií (1 850 korun), navíc jim dáváme sociální benefity," napsala agentuře AP tisková mluvčí firmy Katie Schreiberová.Jenže podle odhadů zdejších ekonomů by lidé potřebovali až dvakrát tolik, aby uživili průměrnou rodinu – ta má v Pákistánu sedm lidí. I proto Světová banka tvrdí, že čtvrtina ze zdejších 180 milionů obyvatel žije za méně než jeden dolar na den!Mimochodem stále nejčastějšími balony, které se zde vyrábějí, jsou ty černobílé s 32 díly. V Americe se prodávají za 50 dolarů, šiči při velkém štěstí dostanou půl dolaru. Přitom na něm dělají i tři hodiny a provedou 650 stehů."Často mě bolí záda a kolena, protože si míč jimi musím přidržovat. Někdy mám také puchýře na rukou, řezné rány a bolí mě hlava. Není to snadné, musím jít domů hned po škole a hned začít šít, ale my jsme tak chudí, že jen díky tomu můžeme přežít," říkala třináctiletá Razia Kubrová, jejíž příběh před několika roky zveřejnila organizace UNICEF.

 

aha

 

Ahoj, zde ale míče nevyrábíme. Zde se hrají lodičky takže toto téma sem opravdu nepatří. Zamykám.